Vitamin třetího tisíciletí - Bombardér „B17“
Vitamin B17 je jedním z nejnadějnějších objevů poslední doby mezi vitaminy o který se zajímají vědecké týmy zabývající se mechanismem nádorového bujení.
V historii i současnosti nalezneme velmi zákeřná onemocnění, která se dala odstranit poměrně jednoduše, jen o tom vědět. Když vezmeme takové onemocnění, jako jsou kurděje, které postihovaly hlavně námořníky při plavbách za objevováním nových světů, zjistíme, že to bylo naprosto "zbytečné" onemocnění, které zabíjelo, a přitom jeho hlavní příčinou byl pouze nedostatek vitaminu C.
Jestliže v lidském organismu chybí kyselina askorbová, neboli vitamin C, dochází ke zvýšené krvácivosti sliznic, kůže a svalstva, vypadávání zubů, slabost a snížená odolnost vůči infekcím. Dalším zhoubným onemocněním byla pelagra, což je v podstatě nedostatek niacinu, vitaminu ze skupiny vitaminů B. Pokud jeho nedostatek přetrvává, dochází k vyrážce na místech kůže vystavených slunečnímu záření, zvracení, jasně červenému jazyku, únavě a ztrátě paměti.
Tahle nemoc se objevovala tam, kde byla hlavní složkou potravy kukuřice, která má sice v sobě niacin, ale ve formě která se při trávení nevstřebává. Například mexičtí Indiáni však dovedli niacin z kukuřice získávat tím, že ji máčeli do vápenné vody před tím, než z ní dělali pověstné tortily. Ale bílí obyvatelé amerického venkova tohle nevěděli, zrovna jako to neznali obyvatelé Evropy, takže pelagra byla jednou z nemocí, která zabíjela. Přitom například už malé dávky pivovarských kvasnic tomuto onemocnění dokážou zabránit.
B17 "bombardér" třetího tisíciletí mezi vitamíny?
Vitamin B17 je jedním z nejnadějnějších objevů poslední doby mezi vitamíny. B17 je svým mechanismem účinku skutečně těžký bombardér. "Na chuť" vitamínu B17 však začaly velmi přicházet vědecké týmy zabývající se mechanismem nádorového bujení.
Ti si totiž při studiu nádorových buněk začaly časem uvědomovat některé objektivně přítomné rozdíly v biochemické výbavě nádorových a zdravých buněk. Z těchto výzkumů mimo jiné vyplynulo, že zdravé buňky na rozdíl od buněk nádorových obsahují enzym, tzv. rhodanázu. Nádorové buňky naopak obsahují jiný enzym, tzv. beta-glukosidázu. A u zrodu byl důležitý objev v poměrně jednoduché myšlence:
Je možné použít k ničení nádorových buněk enzym beta-glukosidázu? Vědci zjistili, že ano. Bylo již známo, že tento enzym dokáže uvolňovat právě vázaný kyanid. Kyanid je chemicky velmi jednoduchá sloučenina a dá se proto snadno zkoumat. Jenomže kyanid také zničí, na co přijde. Vtip je v tom, že kyanid ve vázané formě se nemusí uvolnit nebo může být zlikvidován dříve, než se tak stane. A právě to umí s kyanidem enzym rhodanáza, který ho neutralizuje na nejedovatou látku zvanou thiocyanate.
A jak tedy funguje bombardér B17?
Tato těžká zbraň biochemické armády startuje ze známých a důvodně obávaných meruňkových jadérek, o kterých je známo, že právě kyanid obsahují. Zamíří do koridoru úst a za hranicemi vašich buněčných membrán provede kobercový nálet. Stovky mikrogramových bomb vázaného kyanidu se jako sprcha opřou do zdravých i nádorových buněk.
Zdravé buňky se schovají do svého "úkrytu" pod deštník rhodanázy, která kyanid přímo rozkládá. Nádorové buňky si ale vynuceně zahrají ruskou ruletu. Jejich beta-glukosidáza aktivuje kyanidové nálože a dojde k buněčným detonacím s likvidačními následky.
MUDr. Dean Burk, dlouholetý ředitel NCI (národní institut pro výzkum rakoviny, USA), jeden z nejvýznamnějších odborníků v oblasti biochemie uvádí: "Během 45 let, které jsem věnoval studiu a výzkumu rakoviny, z toho téměř 33 let ve službách NCI s možností studia veškerých dostupných materiálů, týkajících se seriózního výzkumu laetrilu (B17), jsem se nesetkal s jediným vědeckým výsledkem, který by demonstroval zvýšenou toxicitu nebo jinou zdravotní závadnost tohoto Vitaminu.
Protirakovinové účinky této látky byly nezvratně prokázány jak naší institucí, tak řadou dalších klinik po celé Americe i západním světě. Navzdory tvrzení odpůrců laetrilu z řad kartelů ovládajících trh se syntetickými léky prohlašuji, že Vitamin B17 je tou nejúčinnější látkou pro kontrolu rakoviny, se kterou jsem se za celou dobu své profesionální kariéry setkal. (převzato z článku A. P. Křivánka: Svět bez rakoviny? Lži, mýty a neuvěřitelná fakta, Meduňka 3/2008)
Zkoumání Hunzuů a Apricarc
O to se postarala příroda sama. Vysoké hory na pákistánsko-indickém pomezí obývá asijský národ Hunza. Tento kmen žije v naprostém souladu s přírodou a jeho členové se dožívají v pohodě a zdraví více než 100 let. Ženy ve věku 50 až 60 let mají nádherně vyhlazenou a pevnou pleť a běžně vypadají Hunzové mladší o 25 let!
Při hlubším zkoumání jejich života se zjistilo, že na rakovinu v tomhle národě nikdo neumírá. Jejich hlavní částí jídelníčku přitom jsou meruňky, kterým se v tomto klimatu velmi daří, ale ještě více než samotné ovoce si cení Hunzové jádra z pecek meruněk, kde se právě vyskytuje vitamin B17. Dávkovat si však takto "bombardér" chce nejen zkušenost, ale také "standardní jadérka", která vám naše tržnice spíše neposkytnou. Proto je lépe s výhodou použít standardizované výrobky.
V potravinovém doplňku Apricarc je navíc kromě leatrilu (B17) ještě hlíva ústřičná a rakytník řešetlákový. Cizopasná houba i plody zajímavého keře mají v sobě další látky, které mimo jiné působí na regeneraci tkání, zvyšují odolnost organismu a chrání ho před volnými radikály. To už přimíchala bylinkářská a léčitelská zkušenost. – A teď už je první let B17 pouze na vás.